Otázka kvality a spolehlivosti dodávky elektrické energie se vzhledem k narůstající elektrifikaci veřejného i soukromého sektoru stává stále důležitějším bodem. Vidina možného omezení dodávky elektrické energie se stává klíčovým problémem pro výrobu, přenos, distribuci i rozvod – a to nejen z technického pohledu, ale také jako podklad pro určení případných finančních kompenzací za nekvalitní služby.

Spolehlivost dodávky elektrické energie v sítích zatížených dodávkami a přenosy energie z dodávek obnovitelných solárních nebo větrných zdrojů se tak stává klíčovým parametrem – a s tím také problematika optimální údržby sítí. Otázkou je nejen volba režimu údržby, tedy údržby prediktivní, preventivní nebo preemptivní, ale také nákladovost a spolehlivost zvoleného režimu. V návaznosti na rozvoj “bezemisních” zdrojů nabývá významu především preemptivní řešení – tedy řešení, které počítá s možností poruchy.